Jak vznikla Irča

Hezky od začátku

Narodila jsem se v jednom nejmenovaném městě na Českomoravské vrchovině. Asi jako i mnoho transek přede mnou, mě to od útlého věku táhlo k holčičímu šatníku. Různé půjčování punčoch, nočních košil a rukavic, je asi snad první převlékací zkušenost, která navíc měla podporu u babičky (dodnes, je tématem při nejedné vánoční rodinné sešlosti). Celé toto bylo typické pro období okolo 8 let. K nočním košilím a rukavicím, se přidaly kozačky a společenské šaty. Asi největším vzorem byli maminčiny, černé kozačky na podpatku, které jsem důvěrně znala, stejně jako mnoho jejích šatů. Postupně s dospíváním a pubertou se k celému převlíkání přidal „fetiš“ nebo spíš to dnes nazývám svázáním se sexualitou. Dodnes hrají rukavice a hlavně kozačky dominantní roli. Ruku v ruce s tímto faktem, uvědomováním si svých odlišností, stejně tak i dospívání s kamarády a vrstevníky odsunulo tuto „problematiku“ na vedlejší kolej. Dlouho dobu se vše odbývalo půjčováním maminčina šatníku, vykonáním potřeb a ony známé stavy znechucení nad těmito potřebami. Po létech strávených na maloměstě s pocity nezačlenitelnosti do kolektivu přišlo období, kdy nastal čas opustit rodné hnízdo a hledat štěstí ve světě.

A jak to vlastně pokračovalo?

Při studiích a prvním kontaktu s internetem, jsem začala hledat, jak odpovědi na to co jsem, stejně tak jsem se snažila ovládat svoje nutkavosti na nákupy holčičích věcí. Dlouho jsem sama nevěděla jak to se mnou vlastně je, co jsem jak jsem a ještě k tomu proč? Postupem času, kdy jsem si už říkala, že je to minulost, a různé sexuální potřeby, které se ubíraly tímto směrem postupně opadávaly a slábly. Přesto však jsem dobře věděla nebo spíš tušila co se ve mně skrývá a bála se pustit si blíž k tělu holky a žít jako „chlap“, tedy spíš v roli do které mě předurčila matinka příroda. Ve 23 letech, kdy jsem spíš celé to okolo pomalu už považovala jako něco okrajového, vstoupila do mého života dívka, a až dnes si uvědomuji co vše to přineslo a neodvažuji se raději ani uvažovat, co ještě bude přineseno. Z hledání a sledování podobných osudů mi bylo jasné, že to před partnerkou nebudu schopná nadosmrti tajit, stejně jako to, že od tolerantního člověka lze očekávat pochopení, toleranci, možná i vstřícnost. Vzhledem k faktu, co jsem o sobě věděla jsem považovala za samozřejmost se s tímto svěřit. Ať už z potřeby svěřit se, nebo očekávání pochopení, stejně jako potřeby sdílet, k tomu došlo vcelku záhy v začátku vztahu.

Hurá na plný plyn

Možná by stálo za to malinko se vrátit k začátkům. Pro ty bylo typické, že z domova jsem vůbec neznala prostředky jako je make up, pudr a mnohé další kosmetické vychytávky. Najednou se však tyto věci začali v mém životě objevovat a zvědavost dokonala svoje. Netrvalo dlouho a jednoho dne na mne partnerka vyzkoušela make up a pár stínů. Když se mi občas myšlenky vrátí na tento okamžik, který utkvěl v paměti jako milník, tak mě občas i zamrazí z toho jak pár barev udělá zázrak. Po namalování následoval polibek, kdy partnerka poznala, že jí nelíbá kluk ale holka. Tím pro mě začalo naplno moje trans období. Postupem času začali růst, jak nutkavosti ve smyslu sexuálních potřeb, kdy se víc a víc dostavovala větší a větší potřeba prožívat nejen sex v holčičím oblečení, ale také potřeba ukázat se světu. Občas tu zmiňuji partnerku a její spoluúčast. V začátku byla jak oporou, tak i pomocí v nákupech, kdy i dodávala pocit, že je vlastně vše v pohodě. Moje potřeby, jak to tak už bývá rostly, ale partnerka dělala někdy vědomě a někdy méně takové kroky, aby si ponechala jen kluka. Mezitím jen rostlo a posilovalo dívčí já, roky plynuly a uspokojení sexuálních potřeb postupně mizelo v nenávratnu, rozrůstal se jak dámský šatník, tak i rostli zkušenosti s aplikací malovátek, stejně jako potřeby chodit jako holka ven. Mnou cloumali různé emoce a vše se dostalo do stavu, kdy nás přítelkyně objednala do sexuologické poradny. Tehdejší období bylo také milníkem. Po partnerce se najednou našel další, naprosto cizí člověk, kterému jsem najednou se spoustou slz v očích popisovala své pocity potřeby a namísto odsouzení, se mi dostalo vysvětlení, že s tím nemá smysl bojovat, nezměním to a ani se o to nemá cenu snažit. Celé toto období provázey depresivní stavy s různou intenzitou. Vzhledem k tomu, že jsme navštívili sexuologa, psychiatra, který deprese zná, poskytl mi volbu “pomoci”, prostřednictvím moderní medicíny. Několikaměsíční období konzumace Prozacu defakto znamenalo další milník v trans životě, kdy jako člověk co se vyhýbá léčivům, najednou sám dobrovolně konzumuje prostředky, které ovlivňují mnoho životních pochodů. Bylo to zajímavé období, kdy jsem si připadala jako pasivní pozorovatel ve svém těle. Měnily se reakce, fungování, zažívání a občas jsem se dostávala do situací, kdy jsem cítila jak jakýsi rozpor, tak i vědomí, že se jedná o nejlepší věc v životě. V tomto období jsem zároveň začala pronikat do „komunity ostatních trans lidiček” a rozhodla se poznávat osobně „sobě podobné”. Osobně to vnímám jako období, kdy se začalo naplno projevovat to druhé holčičí já. Na radu ostatních jsem si vybrala holčičí jméno a začala objevovat virtuální svět, kde se můžou na chatech a fórech potkat jedinci s podobnými zájmy. Volba padla jasně na Irenu s přívlastkem TV. Počítám, že pokud jste došli až sem pojem TV důvěrně znáte. Odpor vůči škatulkám, stejně jako snaha okolí mne házet do té či oné škatulky, vedla k rychlé změně TV na heerecka. Postupem času jsem si začala uvědomovat rozdíly a odlišnosti v rámci trans komunity, stejně jako „pokrok” ve vývoji od pocitů znechucení po vykonání potřeb, přes různé depresivní pocity, po skutečnost, kdy samotné oblékání se a cítění jako „něžné pohlaví” přinášelo na jednu stranu spokojenost a zároveň i nechuť nad tím, že pochopení a akceptování svého holčičího já jsem byla, i ze strany partnerky nucena, hledat jinde. Občas mám pocit, že i přes vědomé odmítání tohoto způsobu řešení, jsem nakonec tímto způsobem jednala a celé mě to dovedlo na pokraj hledání odpovědí a zamýšlení se nad tím jakým pohlavím se cítím být.

Vyhlídky a vize

Postupem času mne postupně začali  ovládat různé pocity týkající se jak vlastní identifikace, stejně tak správnosti toho, v co věřím a chci.  Do dnes cítím, že ne na všechny otázky mám odpověď, ale přijde mi že by to nebyl život, kdyby vše bylo dopředu jasně dané a na každou otázku byla okamžitě jasná jediná možná odpověd. Celé toto kolo ještě umocnilo letošní jaro, kdy postupný rozchod s partnerkou s kombinací společenského vnímání a škatulkování vyvolalo otázku toho, na které straně hranice mezi ženským a světem vlastně stojím.

Sama nevím kam mě život v tomto směru zanese, pouze to že někde uvnitř mne jsou odpovědi na různá trápení, jen se objeví tehdy, až když přijde jejich čas. Z pohledu škatulek jsem zatím stále TVčko, operativní změny mě nikterak nelákají a odmítám je, ale jen čas ukáže zda to je tak doopravdy nebo ne.


O článku